Historie karate

Vývoj v Číně
Všechna asijská bojová umění jsou úzce svázána s východními filozofiemi, zejména s budhismem. Teorií o vzniku bojových umění v Číně je více. Jedna z nich vychází z domněnky, že centrum vzniku bojových umění je čínský klášter Shaolin-sho (jap. Shorin-ji), kam kolem roku 520 n.l. přišel z Indie budhistický mnich Bodhidharma (třetí dítě krále Sugandhy), který byl vycvičen v umění boje holýma rukama (Vajramušti) a zároveň byl mnichem Prajnatarou vyučován i v Budhismu. Z důvodů zlepšení kondice mnichů zavedl gymnastická cvičení ( Shi-pa Lon-han-sho). Tato cvičení byla později rozšířena a stala se základem pro vznik bojových umění. Je třeba zdůraznit, že tato cvičení nebyla určena k vycvičení mnichů na bojovníky, ale k tomu, aby si jeho žáci uvědomili funkčnost jednotlivých částí svého těla a tím položili základ pro zvládnutí meditačních technik.

Čínská bojová umění jsou v současné době označovány pod názvem Kung-Fu (tvrdá práce), nebo také Wu-Shu.

 

Vývoj Karate v Japonsku
Počátky vzniku Karate jsou spojovány s ostrovem Okinawa (souostroví Rjúkjú). Okinawa byla po celá staletí pod silným tlakem Číny. Předpokládá se, že okolo 7. století sem začaly pronikat prvky čínských bojových umění.Vliv Číny a samostatnost Okinawy skončili v 17. století. V té době v Japonsku vrcholil mocenský boj o místo Shoguna. Nakonec rod Tokugawa porazil rod Satsuma v bitvě u Sekiga-hara a chopil se moci. Aby byla potlačena možnost vzpoury poraženého, je rod Satsuma vysídlen na ostrov Okinawa, čímž Okinawa ztrácí samostatnost.

Nový vládce na Okinawě zakázal místnímu obyvatelstvu např. nošení jakékoliv zbraně.Tím ovšem podnítil rozvoj sebeobranného systému – Okinawa-te. V tomto systému bylo hlavním úkolem přežít napadení ozbrojeným protivníkem. Trénovalo se ve třech hlavních městech – Shuri, Naha, Tomari. Výuka probíhala tajně, protože tomu, kdo byl přistižen při praktikování Okinawa-te hrozil trest smrti. Současně s tímto systémem se rozvíjel i systém boje se zbraní (Kobudo), kdy jako zbraně sloužily běžné věci každodenního života, např. cep na rýži (Nunchaku), klika od mlýnku na zrní (Tonfa). Toto období trvá až do roku 1868.

 

Poté se bojové umění dostává do podvědomí veřejnosti a již není potřeba jej tajit. V té době se dají vysledovat dva hlavní směry Shorin-ryu (Shuri, Tomari) a Shorei-ryu (Naha). Shorin-ryu je spíše orientovaná na tvrdou “vnější” formu a Shorei-ryu na měkkou “vnitřní” formu. V Shorei-ryu má základ např. současný styl Goju-ryu. Jedním z hlavních představitelů Sorin-ryu byl mistr Anko Itosu. U něj se učil i mistr Gichin Funakoshi, který jako první přenesl Karate na půdu Japonska a stal se zakladatelem v současné době snad nejrozšířenějšího stylu Shotokan. Funakoshi jako první použil název Kara-te s významem “prázdná ruka”. Toto bojové umění se díky svému čínskému původu nazývalo původně “čínská ruka”. To byl i původní význam znaků, kterými se karate v Japonsku označovalo. Moderní mistr tohoto umění Gichin Funakoshi, který zemřel v roce 1957 ve věku 88 let, změnil znaky tak, že doslovně znamenaly “prázdná ruka”. Funakoshi však zvolil tyto znaky i pro jejich význam v zenbuddhistické filozofii: “stát se prázdným”. Pro mistra bylo karate bojovým uměním, ale bylo také prostředkem tvorby charakteru. Napsal: “Jako lesklý povrch zrcadla odráží vše, co je před ním, a jako se tichým údolím nese i slabý zvuk, tak musí žák karate vyprázdnit ze své mysli sobectví a zkaženost při úsilí vhodně reagovat na cokoli, s čím se může střetnout. Toto je význam kara, neboli “prázdný”, v karate”.

Zobrazeno 4 246 x
Skotokan Karate Club Nove Mesto na Morave

HLEDEJ

NAVIGACE